Z jakých principů vychází Montessori vzdělávání?
Montessori pedagogika je založena na tom, že respektuje vývojová období dítěte a koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb. Nejde jen o převratnou vzdělávací metodu, ale také o filozofii respektu, individuálního růstu a nekonečného zájmu o vzdělání.
Bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid, láska a dítě v samém centru učebního procesu. To jsou hlavní hesla Montessori metody.
Montessori je ale víc než výchovně-vzdělávací program. Je to revoluce ve způsobu, jakým vzdělávání chápeme. Zakladatelka Montessori pedagogiky, italská vědkyně a pedagožka Marie Montessori (1870–1952), přišla s principy, ze kterých i po více než 100 letech těží celý svět. Principy, které uznávají a vyzdvihují nekonečný potenciál každého dítěte. Principy, díky kterým mohou děti rozvíjet své poznatky a dovednosti samy, pro své vlastní uspokojení, a to bez zbytečného stresu. V dnešním článku se na některé z nich zaměříme.
Dítě jako jedinečný tvor
Respektování dítěte jako samostatného a unikátního jedince má v Montessori pedagogice pevné místo – podle její filozofie má každý člověk už po narození neomezený potenciál pro vlastní rozvoj a učení. A co víc – podle Montessori jsou všechny děti od přírody Každé dítě má své vlastní zájmy, schopnosti a potřeby. Učitelé v Montessori přístupu pak dítěti poskytnou podporu a především nebudou bránit jeho potřebám a potenciálu.
Sebevolba a samostatnost
„Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Hlavní motto Montessori vzdělávání vystihuje myšlenku, že podpora nezávislosti je pro rozvoj člověka klíčová. Děti nemusí čekat na pokyny – vybírají si aktivity, materiály, ale i učební místo podle toho, co je zrovna zajímá. Pracují s nimi podle vlastního úsudku a tempa. A tím se nejen učí vyjádřit svou osobnost, obhájit vlastní názor a hledat mezi různými koncepty souvislosti – hlavně se u nich rozvíjí motivace k rozvoji a učení, která s nimi zůstane po celý život. Protože když člověk zvládne bez pomoci to, co zvládá okolí, buduje si zdravé sebevědomí.
Příprava prostředí
Tím, kdo určuje, co se bude dít, je vždycky dítě. Prostředí Montessori, ať už třídy, nebo dětského pokoje, ale musí být vždy pečlivě připraveno tak, aby podporovalo nezávislé objevování a výzkum. Materiály, pomůcky a činnosti jsou důmyslně nachystány, takže každé dítě narazí na to, o co má v tu chvíli zájem a co odpovídá jeho potřebám. Důležitou součástí prostředí je pocit bezpečí a nesoutěživá, respektující atmosféra.
Montessori třídy někdy zahrnují i věkově smíšené skupiny. To je přínosné nejen proto, že se samovolně učí spolupracovat. Děti se od sebe vzájemně učí raději a snadněji než od dospělého. Navíc platí, že co člověk umí vysvětlit, tomu opravdu rozumí. Různorodost ve třídě vede k toleranci, respektu, trpělivosti a empatii k lidským bytostem.
Ticho, klid, mír
„Vychováváme-li děti v mírumilovném prostředí, v němž průvodci klid žijí a ctí, z dětí se stanou mírumilovní dospělí, kteří pak vytvoří mírumilovný svět.“
Tento citát Marie Montessori popisuje další z neochvějných pilířů její filozofie – napomínání, tresty, autoritářství ani napjatá atmosféra v Montessori vzdělávání nemají místo. Děti ke správnému rozvoji potřebují pohodu, klid a harmonii.
Smyslové učení – Ruka a intelekt
Myšlení a pohyb jsou ve vývoji dítěte svázány. Do hlavy se věci dostanou rukou nebo jinými smysly a hlava je to, co pohání ruce při tvorbě. Při rozvoji schopností a dovedností je důležitá fyzická manipulace a tvorba.
Montessori přístup tohle reflektuje. Veškeré materiály jsou navrženy tak, aby se děti učily pomocí konkrétního a smyslového zážitku. V ideálním případě se totiž ve vzdělávání postupuje od konkrétního k abstraktnímu. A právě hmatem, zrakem nebo sluchem dítě pochopí abstraktní koncepty přirozeně.
Montessori pomůcky nebo hračky umožňují dětem pochopit nové jevy a postupovat od jednoduššímu ke složitějšímu, a právě tahle postupnost staví pevné základy pro následující nezávislý rozvoj.
Naše hračky a pomůcky výše zmíněné skutečnosti odráží, tak se na ně běžte podívat.
